Přiznám se, že jsem tomu ze začátku vůbec nevěřila – znělo to až moc jednoduše. Odměrka prášku do krmení mi fakt nepřišla jako něco, co by mohlo zabrat, když si veterinář za čištění zubů v narkóze řekne několik tisíc a mluví o tom jako o vážné věci. Žádné zázraky jsem nečekala, ale řekla jsem si, že dám měsíc a pak se rozhodnu. Nejvíc mě překvapil dech. To byla první věc, které jsem si všimla, a přišlo to dřív, než jsem čekala. A během dalších týdnů jsem viděla, že ten tmavý povlak u dásní se už nezhoršuje tak jako předtím. Netvrdím, že to nahradí veterináře, ale na každodenní péči mi to pomohlo mnohem víc, než jsem si myslela. Došlo mi, že jsem ten problém přehlížela hlavně proto, že jsem nevěřila, že se s tím doma dá reálně něco dělat.